18.kapitola
Po klidném volném pondělí jsem se v úterý vypravila do práce na polední směnu. Když jsem odjížděla, Amelia lakovala komodu, kterou objevila v místní zastavárně, a Octavia ostříhávala suché květy růží. Tvrdila, že potřebují na zimu prořezat, proto jsem jí řekla, ať si klidně poslouží. V naší domácnosti pečovala o růže babička, která mi na ně nedovolila ani sáhnout, pokud nepotřebovaly postříkat proti mšicím. To byl jeden z mých úkolů.
Jason přišel do baru na oběd se skupinou kamarádů z práce. Spojili dohromady dva stoly a kolem nich se pak směstnal celý veselý mužský houf. Chladnější počasí bez bouřek totiž zaručovalo, že okresní silničáři nebudou mít nijak napilno. Jason mi připadal až přehnaně rozjařený a hlavou se mu honily myšlenky jedna přes druhou. Možná mu skutečně pomohlo, že z jeho života zmizel zhoubný vliv Tanyi Grissomové. Přesto jsem se snažila jeho myšlenky ignorovat, protože to byl přece můj bratr.
Když jsem k jejich stolu donesla velký podnos s kolou a čajem, Jason řekl: „Mám tě pozdravovat od Crystal.“
„Jak se jí vede?“ zeptala jsem se, abych dala najevo náležitou starost o jeho ženu, a Jason zvedl palec. Klidně, abych nic nerozlila, jsem postavila na stůl poslední šálek čaje a zeptala se Dovea Becka, Alceeho bratrance, jestli si do něj dá citron navíc.
„Ne, děkuju,“ odpověděl zdvořile. Dove, který se oženil už den po dokončení školy, se od Alceeho nesmírně lišil. Podle mého odhadu − který se pokaždé vyplnil − byl ve svých třiceti letech mnohem mladší než Alcee a nebublalo v něm tolik hněvu jako v detektivovi. S jednou z Doveových sester jsem chodila do školy.
„Jak se má Angela?“ zeptala jsem se a Dove se usmál.
„Vzala si Maurice Kershawa,“ odpověděl. „Narodil se jim kluk. Je to snad to nejroztomilejší stvoření na světě. Angela se úplně změnila − nekouří, nepije, a kdykoliv je otevřený kostel, běží tam.“
„To jsem ráda. Pozdravuj ji ode mě,“ řekla jsem a začala si zapisovat objednávky. Zaslechla jsem, že Jason svým kamarádům vypráví o nějakém plotu, který hodlá postavit, ale neměla jsem čas poslouchat ho pozorněji.
Jason zůstal sedět u stolu i potom, co se ostatní muži zvedli a zamířili ke svým autům. „Sookie, až tu skončíš, nezajela bys zkontrolovat Crystal?“
„Jasně! Ale nebudeš už tou dobou taky končit v práci?“
„Potřebuju zajet do Clarice a koupit pletivo. Crystal chce kvůli dítěti obehnat kus zahrady za domem plotem, aby si mělo kde hrát a bylo v bezpečí.“
Překvapilo mě, že Crystal projevuje takovou předvídavost a mateřský instinkt. Možná ji dítě změní. Vybavila se mi Angela Kershawová a její syn.
Nechtěla jsem ani počítat, kolik žen mnohem mladších než já už bylo několik let vdaných a mělo děti − nebo měly děti, aniž by se vdaly. Připomněla jsem si, že závist je hřích, takže jsem radši pokračovala v práci a na každého se usmívala a pokyvovala hlavou. Naštěstí jsme ten den měli napilno. Během odpoledne, kdy v baru nastal poměrný klid, mě Sam poprosil, abych mu pomohla s inventurou skladu. Holly se měla postarat o bar a o všechny stoly, ale protože u nás v té chvíli popíjeli jen dva notoričtí ochmelkové, nemusela se bát, že se nějak předře. Neuměla jsem moc dobře zacházet se Samovým komunikátorem Blackberry a tak jsem počítala, zatímco Sam ukládal data. Musela jsem nejméně padesátkrát vyšplhat na štafle a zase z nich slézt, abych všechno sečetla a přitom utřela prach. Čistící potřeby jsme nakupovali ve velkém, a tak jsme spočítali i ty. Sam dnes prakticky nedělal nic jiného.
Ve skladišti nebyla žádná okna, takže po chvíli práce se tam vzduch pořádně zahřál. Když byl Sam s výsledkem našeho snažení konečně spokojený, nadšeně jsem vyběhla ze stísněného prostoru. Vytáhla jsem mu z vlasů pavučinu a zamířila na záchod, kde jsem si důkladně umyla ruce, opláchla obličej a zkontrolovala (jak mi to okolnosti dovolovaly), jestli nemám ve stažených vlasech pavučiny i já.
Při odjezdu z baru jsem se už tak těšila do sprchy, že jsem málem odbočila doleva a jela domů. V poslední chvíli jsem si ale vzpomněla na svůj slib Jasonovi, že zkontroluju Crystal, a zamířila jsem doprava.
Jason bydlel v domě po mých rodičích a pečlivě se o něj staral. Patřil k lidem, kteří se svým domem pyšní, proto nelitoval volného času, který strávil malováním, sekáním trávníku a opravami. Tahle část jeho osobnosti mě vždycky trochu překvapovala. Nedávno přetřel zdi béžovou a bílou barvou, takže domek teď vypadal jako ze škatulky. Vedla k němu příjezdová cesta, která se před domem stáčela do tvaru písmene U. Přidal k ní i odbočku, kterou se zajíždělo za dům, ale já jsem zaparkovala u předního vchodu. Strčila jsem si klíče do kapsy, vyšla na verandu, rovnou otočila kulatou klikou, protože jsem patřila do rodiny, a zavolala jsem na Crystal. Hlavní dveře byly − jako ve většině jiných domů v okolí − během dne odemčené. V obývacím pokoji jsem nenašla ani živáčka.
„Haló, Crystal, to jsem já, Sookie!“ zavolala jsem, ale nepříliš hlasitě pro případ, že si Crystal šla dát šlofíka.
Zaslechla jsem tlumené sténání. Vycházelo z místnosti po mé pravici, naproti obývacímu pokoji. Byla to největší ložnice v domě a kdysi v ní spávali naši rodiče.
Sakra, už zase potratila, pomyslela jsem si a vyrazila k zavřeným dveřím. Otevřela jsem je tak zprudka, že se zase odrazily ode zdi, ale to mě v té chvíli nijak nevzrušovalo. Na posteli si to totiž Crystal rozdávala s Dovem Beckem.
Naprosto mi vyrazila dech. Byla jsem tak rozčilená a zklamaná, že jakmile přestali a zvedli ke mně oči, vychrlila jsem ze sebe to nejhorší, co mi slina přinesla na jazyk. „Už se nedivím, že pořád potrácíš.“ Pak jsem se otočila a vypochodovala z domu. Cloumal se mnou takový vztek, že jsem ani hned nemohla nastoupit do auta. Naneštěstí za mnou právě v té chvíli zaparkoval Calvin a vyskočil ze svého pikapu, ještě než auto úplně zastavilo.
„Proboha, co se děje?“ zeptal se. „Je Crystal v pořádku?“
„Co kdyby ses jí zeptal sám?“ odsekla jsem, nasedla do auta a celá roztřesená v něm zůstala sedět. Calvin vběhl do domu, jako by v něm chtěl uhasit oheň. Zřejmě to tak nějak nakonec i dopadne.
„Sakra, Jasone,“ vykřikla jsem a uhodila dlaněmi do volantu. Měla jsem si v baru vyhradit chvilku a zaposlouchat se do bratrových myšlenek. Moc dobře věděl, že Crystal a Dove využijí příležitosti, kterou jim poskytla jeho cesta do Clarice, a budou si užívat. Spoléhal se, že splním svůj slib a zastavím se tady. A Calvin se tady také zřejmě neobjevil náhodou. Jason ho určitě rovněž poprosil, aby Crystal zajel zkontrolovat. Neexistovala šance, že se to jednoduše ututlá, Calvin i já teď o všem víme. Přísné podmínky, na které jsme museli − Jason jako ženich a já jako jeho nejbližší příbuzná − přistoupit v den svatby, mě už tehdy naplňovaly oprávněnými obavami, a teď jsem získala další důvod, proč se bát.
Navíc jsem se styděla. Byla mi hanba za všechny, kteří se do toho zapletli. Podle mých vlastních představ o morálce, které ze mě nedělají příliš dobrou křesťanku, si svobodní lidé mohou dělat co chtějí a s kým chtějí. Dokonce nemám námitky ani proti volnějšímu vztahu − tedy pokud se ti dva vzájemně respektují. Ale manželé, kteří si veřejně slíbí, že si zůstanou věrní, se v mém světě musí řídit odlišnými pravidly.
Crystal ani Dove můj názor zjevně nesdíleli.
Když Calvin sešel po schodech z verandy, vypadal o mnoho let starší, než když po nich vycházel nahoru. Zastavil se vedle mého auta. Rozhořčený, rozčarovaný a rozervaný výraz v jeho tváři jako by zrcadlil ten můj. Jedno roz- vedle druhého.
„Ještě se ozvu,“ prohlásil. „Musíme co nejdřív uspořádat obřad.“
Crystal vyšla na verandu v županu s leopardím vzorem. Než bych poslouchala její řeči, radši jsem nastartovala auto a co nejrychleji odjela. Cesta domů uběhla jako sen. Když jsem dorazila k zadnímu vchodu, všimla jsem si, že Amelia cosi krájí na starém prkénku, které přežilo požár v kuchyni jen s několika ožehnutými místy. Otočila se ke mně, otevřela pusu a užuž se chystala promluvit, ale vtom si všimla mého výrazu. Zavrtěla jsem hlavou, abych ji umlčela a naznačila jí, že se teď nemíním o ničem bavit, a zamířila jsem rovnou do ložnice.
Toho dne bych dala cokoliv, jen kdybych zase mohla bydlet sama.
Posadila jsem se na židli v rohu, kde se v nedávné době vystřídala spousta návštěv. V klubku na posteli ležel schoulený Bob, který měl striktně zakázáno vůbec se tam přiblížit. Někdo během dne otevřel dveře. Napadlo mě, že za to půjdu Amelii vyplísnit, ale pak jsem na prádelníku spatřila vyskládaný komínek čistého spodního prádla. Rychle jsem svůj nápad zavrhla.
„Bobe…“ Sotva jsem to dořekla, kocour se protáhl, ladně se postavil na nohy, upřel na mě vykulené zlatavé oči a zůstal stát na posteli. „Zmiz odsud,“ dodala jsem. Bob nesmírně vznešeně seskočil na zem a odplížil se ke dveřím. Pootevřela jsem je jen na několik centimetrů a Bobovi se podařilo vyvolat dojem, že odchází sám od sebe. Potom jsem za ním zabouchla.
Ve skutečnosti mám kočky moc ráda. Jen jsem chtěla být sama.
Když se rozdrnčel telefon, vstala jsem a zvedla ho.
„Zítra večer,“ ozval se Calvin. „Vezmi si na sebe něco pohodlného. V sedm hodin.“ Z jeho tónu čišel smutek a únava.
„Dobře,“ odpověděla jsem a oba jsme zavěsili. Chvíli jsem zůstala sedět na místě. Ať už ten obřad sestává z čehokoliv, musím se ho zúčastnit? Ano, musím. Na rozdíl od Crystal jsem totiž dodržovala sliby. Jako Jasonova nejbližší příbuzná jsem se musela na jeho svatbě přihlásit k povinnosti přijmout trest, pokud svou ženu podvede. Calvin udělal totéž, pokud šlo o Crystal. A podívejte se, jak jsme dopadli!
Netušila jsem, jak všechno skončí, ale jedno mi bylo jasné − že nám to přinese utrpení. Přestože panteři vyznávali zásadu, že je nezbytné spojit každého čistokrevného mužského příslušníka jejich rodu s čistokrevnou ženskou členkou jejich komunity (což byl jediný způsob, jak se jim mohlo narodit dítě schopné proměny), a zároveň dodržovali pravidlo, že manželství uzavřené po tomto pokusu o rozšíření jejich populace s jiným partnerem musí být monogamní. Pokud jste se jím nechtěli řídit, neměli jste si s nikým z nich nic začínat nebo si ho brát. Tak to v jejich společnosti chodilo. Crystal se těm pravidlům učila od narození a Jasonovi je před svatbou vysvětlil Calvin.
Jason mi nezavolal, což mě potěšilo. Neubránila jsem se představám, co se u něj doma asi právě teď děje. Kde se tak Crystal mohla s Dovem Beckem seznámit? Ví o tom jeho žena? Nepřekvapilo mě, že Crystal Jasona podvedla, ale zarazil mě její výběr.
Došla jsem k závěru, že Crystal chtěla svou zradou přisypat do Jasonovy rány tolik soli, kolik se jen dalo. Říkala tím: „Vyspím se s někým jiným, i když nosím tvoje dítě. Bude chytřejší než ty, bude mít jinou barvu kůže, a dokonce pro tebe bude pracovat!“ A čím hlouběji její dýka pronikala do Jasonových zad, tím víc jí Crystal v ráně otáčela. Pokud se mu chtěla pomstít za ten zpropadený cheeseburger, řekla bych, že trefila do černého.
Nechtěla jsem, aby si moje spolubydlící myslely, že jsem nějak uražená, proto jsem k večeři vyšla z ložnice. Měly jsme tuňáka s těstovinami, dušenými fazolkami a cibulí. Jakmile jsem odnesla nádobí, které dnes měla umýt Octavia, stáhla jsem se zpátky do ložnice. Obě čarodějnice chodily chodbou po špičkách ze samého strachu, aby mě nevyrušily, ačkoliv přirozeně umíraly zvědavostí a nejradši by se mě zeptaly, co se stalo.
Díkybohu to neudělaly. Nedokázala bych jim to vysvětlit. Na to jsem byla příliš vyděšená.
Než jsem se ten večer uložila do postele, odříkala jsem nejméně milion modliteb, ale ani jedna z nich mi nepomohla.
Nazítří jsem musela do práce. Dřepění doma by mi stejně nepomohlo. Byla jsem nesmírně ráda, že Jason toho dne nepřišel do baru, protože jinak bych po něm asi hodila hrnek.
Sam si mě několikrát změřil zkoumavým pohledem a nakonec si mě odtáhl k sobě za bar. „Pověz mi, co se děje,“ řekl.
Do očí se mi nahrnuly slzy a měla jsem co dělat, abych neztropila slzavou scénu. Rychle jsem se sklonila k zemi, jako bych na ni něco upustila. „Same, neptej se mě na to, prosím,“ odpověděla jsem mu. „Jsem z toho celá rozčilená a nemůžu o tom mluvit.“ Tušila jsem, že by se mi strašně ulevilo, kdybych se mu mohla se vším svěřit, ale v zaplněném baru to zkrátka nešlo.
„Hele, kdybys mě potřebovala, víš, kde mě najít.“ Z jeho tváře bylo zřejmé, že to myslí vážně. Poklepal mi po rameni.
Měla jsem ohromné štěstí, že mým šéfem je právě Sam.
Jeho gesto mi připomnělo, že mám spoustu přátel, kteří by se nikdy neponížili takovým způsobem jako Crystal. A shodil se dokonce i Jason, když mě a Calvina přiměl, abychom se stali svědky Crystaliny nevěry. Nikdo z mých přátel by to neudělal! Osud však zřejmě chtěl, aby mě do téhle prekérní situace zavedl právě bratr.
Při tom pomyšlení se mi vrátila trocha síly a dobré nálady.
Když jsem dorazila domů, přidalo se k nim i odhodlání. Dům jsem našla prázdný. Zaváhala jsem, jestli bych neměla zavolat Taře, Billovi nebo snad Samovi a poprosit někoho z nich, jestli by si neudělal na hodinku volno a nezajel do Hotshotu se mnou… V té chvíli však ze mě mluvila jen slabost. Musela jsem to zvládnout sama. Calvin mě upozornil, abych si vzala něco pohodlného a nesnažila se nijak vyšňořit. Oblečení, které jsem nosila do práce v baru U Merlotta, tenhle požadavek splňovalo naprosto dokonale, ale přesto mi nepřipadalo vhodné účastnit se takového obřadu v pracovním oděvu. Netušila jsem, co mám očekávat. Nakonec jsem si natáhla legíny a staré šedivé tričko. Ujistila jsem se, že mám dosud pevně stažené vlasy. Při pohledu na mě by muselo každého napadnout, že se chystám na velký úklid.
Cestou do Hotshotu jsem si zapnula rádio a rozezpívala se na celé kolo, abych vyhnala z hlavy tíživé myšlenky. Překřikovala jsem se se skupinou Evanescence a přizvukovala děvčatům z Dixie Chicks, že nikdy neustoupím… Výborná skladba na zvednutí nálady.
Když jsem dojela do Hotshotu, do sedmé hodiny zbývala ještě spousta času. Naposledy jsem tu byla na svatbě Crystal a Jasona a tančila jsem na ní s Quinnem. Byla to jeho jediná návštěva, při níž jsme se od důvěrností posunuli o kousek dál. Když jsem se teď na to dívala zpětně, mrzelo mě, že jsem se do toho vůbec pouštěla. Byl to chybný krok. Doufala jsem v budoucnost, která se nikdy nenaplnila. Ukvapila jsem se, ale doufala jsem, že už podobný omyl nikdy nezopakuju.
Zaparkovala jsem − stejně jako tehdy před svatbou − u silnice. Na rozdíl od mé předchozí návštěvy, kdy přijela spousta hostů z řad měňavců i obyčejných lidí, tu nestálo tolik aut. Stejně jich tady ale parkovalo víc než obvykle. Poznala jsem mezi nimi Jasonův pikap. Ty ostatní patřily panterům, kteří nežili v Hotshotu.
Za Calvinovým domem se už shromáždil menší dav lidí a všichni čekali, až si proklestím cestu doprostřed, kde jsem našla Crystal, Jasona a Calvina. Mezi přítomnými jsem zahlédla několik dalších známých tváří. Panterka ve středních letech jménem Maryelizabeth na mě pokývala hlavou. Kousek od ní jsem zahlédla její dceru, jejíž jméno jsem si nepamatovala. Rozhodně však v obecenstvu nebyla jediná nezletilá. Hrůzou mi na pažích naskákala husí kůže, která se objevovala pokaždé, když jsem si snažila představit si každodenní život v Hotshotu.
Calvin měl oči sklopené k zemi a nezvedl je. Ani Jason se mi nepodíval do očí. Pouze Crystal stála vzpřímeně a vzdorovitě a zabodávala se do mě svými tmavými zorničkami, jako kdyby mě vyzývala, abych jí ten sžíravý pohled oplatila. Ochotně jsem jí vyhověla a ona po chvíli upřela oči kamsi do ztracena.
Maryelizabeth držela v ruce starou omšelou knihu. Otevřela ji na místě, které si založila útržkem z novin. Přihlížející se uklidnili a ztišili. Nadešla chvíle, kvůli které sem přišli.
„My, lidé tesáku a drápu, jsme se zde sešli, protože jeden z nás porušil přísahu,“ začala předčítat Maryelizabeth. „Jason a Crystal, členové našeho společenství, se při svatbě zavázali, že naplní svou manželskou přísahu jako panteři i lidé. Crystaliným zástupcem byl její strýc Calvin a Jasonovou zástupkyní jeho sestra Sookie.“
Všimla jsem si, že přihlížející těkají pohledem mezi mnou a Calvinem. Spousta z nich měla zlatozelené oči. Příbuzenské sňatky v Hotshotu měly děsivé následky.
„Protože Crystal tuto přísahu porušila, čemuž přihlíželi oba již zmiňovaní zástupci Calvin a Sookie, její zástupce se rozhodl přijmout trest za ni. Crystal je totiž těhotná.“
Bude to ještě odpornější, než jsem čekala.
„Calvin zastoupí Crystal. Chcete zastoupit Jasona, Sookie?“
Och, sakra! Podívala jsem se na Calvina a celá moje tvář se ho v té chvíli ptala, jestli se z toho nemůžu nějak vymluvit. A celý Calvinův obličej mi odpovídal, že ne. Dokonce to vypadalo, že mě lituje.
Tohle Jasonovi − ani Crystal − nikdy neodpustím.
„Sookie,“ vybídla mě Maryelizabeth.
„Co bych musela udělat?“ zeptala jsem se, a pokud to vyznělo rozčileně, rozmrzele a neochotně, měla jsem k tomu dobrý důvod.
Maryelizabeth opět otevřela knihu a přečetla z ní odpověď. „Žijeme v souladu s tím, co nám velí naše instinkty a drápy, což znamená, že za zklamání důvěry se platí drápem.“
Nechápavě jsem se na ni zadívala a snažila se v tom najít nějaký smysl.
„Vy nebo Jason musíte Calvinovi zlomit prst,“ pokračovala jednoduše. „Ale protože Crystal selhala naprosto a úplně, měly by ty prsty být alespoň dva. Čím více, tím lépe. Jason by si měl vybrat, které.“
Čím více, tím lépe. Ježíši Kriste a všichni svatí! Snažila jsem se zachovat si chladnou hlavu. Kdo by mohl mému příteli Calvinovi způsobit horší zranění? Já nebo Jason? Bezpochyby Jason. Jestli jsme opravdu přátelé, udělám to já. Dokážu se k tomu ale přimět? Všechno za mě rozhodl někdo jiný.
„Nečekal jsem, že to takhle dopadne, Sookie,“ poznamenal Jason a z jeho hlasu zazníval hněv, bezradnost a dotčenost. „Pokud Calvin zastoupí Crystal, chci, aby mě zastoupila Sookie,“ prohlásil. Nikdy by mě nenapadlo, že dokážu bratra nenávidět, ale v tom okamžiku jsem zjistila, že to jde.
„Budiž,“ prohlásila Maryelizabeth.
Pokusila jsem se dodat si odvahu. Přece jen to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Představovala jsem si, že Calvina zbičují nebo že bude muset svoji neteř zbičovat on sám. Dokonce ani nedošlo k žádné odpornosti, ve které by hrály roli nože. To by bylo mnohem horší.
Snažila jsem se přesvědčit samu sebe, že to zvládnu. Ovšem jenom do chvíle, kdy dvojice mužů přinesla dva kusy betonu a položila je na dřevěný zahradní stolek.
Maryelizabeth pak uchopila do ruky cihlu a natáhla paži těsně ke mně.
Podvědomě jsem zavrtěla hlavou, protože se mi náhle sevřel žaludek; nevolnost mě úplně ochromila. Při pohledu na obyčejnou červenou cihlu jsem si uvědomila, jak strašlivou oběť po mně požadují.
Calvin udělal krok vpřed, vzal mě za ruku, sklonil se ke mně a přiblížil mi rty k uchu. „Zlato,“ řekl, „musíš to udělat. Při její svatbě jsem přijal tenhle závazek a dobře jsem věděl, co obnáší. Znáš přece Jasona. Klidně to mohlo dopadnout opačně a na tvém místě bych teď stál já. Neumíš se zotavit tak rychle jako já. Takhle je to lepší. Musí to tak být, moji lidé to vyžadují.“ Potom se napřímil a zadíval se mi do očí. Ty jeho byly zlatozelené, cizí a nehybné.
Stiskla jsem rty a silou vůle jsem přikývla. Calvin ke mně ještě vyslal poslední povzbudivý pohled, přistoupil ke stolu a položil ruku na kus betonu. Maryelizabeth mi bez dalších okolků podala cihlu. Ostatní obyvatelé Hotshotu mlčky čekali, až vykonám stanovený trest. Upíři by se na takovou příležitost hezky oblékli a pravděpodobně by použili nějakou krásnou cihlu ze starodávného chrámu, ale u panterů to tak nechodilo. Byla to obyčejná cihla. Oběma rukama jsem ji chytila za delší a užší stranu a zvedla ji.
Chvíli jsem si ji prohlížela. „Už s tebou nikdy nepromluvím. Nikdy,“ řekla jsem Jasonovi a obrátila se ke Crystal. „Doufám, že se ti to líbilo, ty couro,“ utrousila jsem. Hned nato jsem se rychle otočila a uhodila cihlou Calvina do ruky.