12.kapitola
Protože obývací pokoj dosud tonul ve tmě a před domem zářilo bezpečnostní světlo, naskýtal se nám dobrý výhled na okolí. Upír, který stál na dvoře, nebyl moc vysoký, ale přesto vypadal úchvatně. Měl oblek a nakrátko ostříhané vlnité vlasy. Venku nebylo tolik světla, abych to mohla určit s naprostou jistotou, ale zdálo se mi, že jsou černé. Stál tam sebejistě jako nějaký model na obálce časopisu GQ.
Eric téměř úplně zahradil dveře, takže jsem o neznámém upírovi nic dalšího nezjistila. Přejít k oknu a zírat na něj odtud mi připadalo nevkusné.
„Ericu Northmane,“ prohlásil Victor Madden. „Už pár desítek let jsme se neviděli.“
„V té poušti jsi na sobě zapracoval,“ poznamenal Eric neutrálně.
„Ano, můj podnik přímo vzkvétá. Chtěl bych s tebou probrat pár věcí − obávám se, že jsou naléhavé. Můžu jít dál?“
„Kolik vás tam je?“ zeptal se Eric.
„Deset,“ napověděla jsem mu zezadu. „Devět upírů a Quinn.“ Zatímco mozek měňavce jsem vnímala jako bzučící prostor, ten upíří jen jako prázdný prostor. Proto mi stačilo spočítat je.
„Mám s sebou čtyři společníky,“ odpověděl Victor naprosto přesvědčivým tónem.
„Zřejmě ses odnaučil počítat,“ opáčil Eric. „Řekl bych, že s sebou máš devět upírů a jednoho měňavce.“
Victorova ruka sebou zaškubala a jeho silueta se pohnula. „Pokoušet se tě obalamutit je zřejmě zbytečné, starouši.“
„Starouši?“ zamumlala Amelia.
„Ať vyjdou z lesa, abych na ně viděl,“ zavolal na Victora Eric.
Amelia, já a Bill jsme hodili za hlavu diskrétnost a přistoupili k oknům. Upíři z Las Vegas postupně vycházeli z lesa. Stále je halila tma, takže většinu z nich jsem moc dobře neviděla. Všimla jsem si ale jedné vznešeně působící ženy s hustými hnědými vlasy a muže s upraveným plnovousem a náušnicí, který nebyl o nic vyšší než já.
Jako poslední vyšel z lesa tygr. Byla jsem přesvědčená, že Quinn se změnil do své zvířecí podoby jenom kvůli tomu, aby se mi nemusel dívat do tváře. Bylo mi ho nesmírně líto. Moje vlastní nitro bylo možné rozervané, ale to Quinnovo muselo připomínat mleté maso na karbanátek.
„Pár jich poznávám,“ prohlásil Eric. „Tihle všichni spadají pod tvoje křídla?“
Významu těch slov jsem moc dobře nerozuměla.
„Ano,“ odpověděl rázně Victor.
Eric věděl, o co jde. Ustoupil ode dveří a my se k němu otočili. „Sookie,“ oslovil mě, „dovnitř ho můžeš pustit jedině ty. Je to tvůj dům.“ Potom se otočil k Amelii. „Je to tvé kouzlo něčím omezené?“ zeptal se. „Pustí ho dovnitř?“
„Ano,“ odpověděla. Potěšilo by mě, kdyby působila sebejistěji. „Dovnitř ho musí pozvat někdo, před kým kouzlo ustoupí. Třeba Sookie.“
Kocour Bob se vydal k otevřeným dveřím, posadil se doprostřed prahu, ovinul ocas kolem pacek a měřil si návštěvníka klidným pohledem. Když ho Victor spatřil, rozchechtal se na celé kolo, ale smích ho rychle přešel.
„Tohle není jen tak obyčejná kočka,“ poznamenal.
„Ne,“ řekla jsem tak hlasitě, aby mě Victor slyšel. „Stejně jako ta, kterou jste přivezli s sebou.“ Tygr zavrněl. Připadalo mi, že to zní přátelsky. Quinn se mi zřejmě snažil naznačit, že ho všechno moc mrzí, a jinak to teď udělat neuměl. Ale možná jsem jen měla bujnou fantazii. Postavila jsem se za Boba. Kocour ke mně zvedl hlavu a odkradl se stejně netečně jako přišel. Ty kočky!
Victor Madden vyrazil k verandě před hlavními dveřmi. Kouzlo mu už zjevně nedovolovalo vystoupat po schůdkách, takže zůstal stát pod nimi. Amelia rozsvítila světla na verandě a oslepující záře přiměla Victora zamrkat. Nebyl sice vyložený krasavec, ale přesto působil jako velice pohledný muž. Měl velké hnědé oči, ostře řezanou bradu a široký úsměv, který odhaloval zářivě bílé zuby. Zkoumavě se na mě podíval.
„Zvěsti o vaší kráse nelhaly,“ řekl. Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila. Byla jsem příliš vystrašená, takže mi to moc nemyslelo. Mezi upíry na dvorku jsem spatřila i Jonathana.
„Hmm,“ zamumlala jsem. Moc velký dojem na mě jeho lichotka neudělala. „Můžete jít dovnitř, ale jen vy.“
„Jsem vám vděčný,“ odpověděl Victor a uklonil se. Opatrně si stoupl na první schod a s úlevou si oddychl. Pak už se vyrovnaně vydal nahoru a v mžiku stál přede mnou. Stál u mě tak blízko, že se kapesníček v jeho obleku − nedělám si legraci, měl v něm zasunutý kapesníček − téměř dotýkal mého bílého trička. S vypětím všech sil jsem odolala nutkání ustoupit a zůstala jsem klidně stát na místě. Naše pohledy se střetly a já jsem z Victorových očí vycítila obrovský tlak. Zkoušel na mě svoje triky, aby zjistil, co na mě platí.
Ze zkušenosti jsem věděla, že takových věcí moc není. Chvíli jsem mu dovolila, aby se o tom přesvědčil, a pak jsem ustoupila stranou a nechala ho vejít dovnitř.
Victor zůstal stát těsně za dveřmi a obezřetně si prohlédl všechny v místnosti, aniž mu přitom z tváře zmizel úsměv. Když spatřil Billa, rozzářil se ještě víc. „Ach, Compton!“ zvolal. Čekala jsem, že bude následovat nějaká vysvětlující poznámka, ale nedočkala jsem se. Amelii si prohlédl obzvlášť pečlivě. „To ona to tady začarovala,“ zamumlal a naklonil k ní hlavu. Frannii jen přeletěl zběžným pohledem. Jakmile poznal, o koho jde, po tváři mu přeletěl rozmrzelý výraz.
Měla jsem ji někam ukrýt, ale vůbec mě to nenapadlo. Upíři z Las Vegas se tak dozvěděli, že Quinn za námi poslal svou sestru, aby nás varovala. Zapochybovala jsem, jestli tohle všechno přežijeme.
Pokud se nám podaří dožít dne, my tři lidé bychom mohli odjet autem. A jestliže vozy nebudou schopné jízdy, můžeme odsud někam zavolat. Jenomže nebylo jasné, kolik mají upíři z Las Vegas nohsledů schopných pohybovat se během dne − kromě Quinna. Byla tu také možnost, že by se Eric a Bill probojovali řadou upírů čekajících venku… Klidně by to mohli zkusit. Ale netušila jsem, jak by takový pokus dopadl.
„Posaďte se, prosím,“ řekla jsem zhruba stejně nadšeně jako oddaná křesťanka, která musí doma pohostit ateistu. Všichni jsme se přesunuli k pohovce a křeslům. Frannii jsme nechali sedět na místě. Chtěla jsem, abychom si co možná nejdéle udrželi chladnou hlavu. Už tak se v ovzduší vznášelo takřka hmatatelné napětí.
Rozsvítila jsem jednu z lampiček a zeptala se upírů, jestli si dají něco k pití. Všichni se zatvářili překvapeně. Moji nabídku přijal pouze Victor. Kývla jsem na Amelii a ta okamžitě odešla do kuchyně ohřát láhev Pravé krve. Eric a Bill seděli na pohovce, Victor zaujal místo v klubovce a já jsem se s rukama zaťatýma v pěst posadila na kraj rozkládacího křesla. Nastalo dlouhé ticho, během nějž Victor přemýšlel, jak má začít.
„Tvoje královna je mrtvá, Vikingu,“ oznámil.
Eric bleskově otočil hlavu. Amelia, která právě vcházela do pokoje, na okamžik ztuhla na místě a teprve potom přinesla Victorovi láhev Pravé krve. S lehkým kývnutím hlavy místo poděkování ji přijal a Amelia k němu sklopila oči. Všimla jsem si, že má ruku schovanou v záhybu županu. Užuž jsem se nadechovala, abych jí řekla, ať neblázní, ale v té chvíli od upíra odstoupila a vrátila se ke mně.
„Dovtípil jsem se, že to tak bude,“ odpověděl Eric. „A kolik šerifů?“ Z tónu jeho hlasu nebylo možné poznat, co si myslí.
Victor nasadil teatrální výraz a předstíral, že tápe v paměti. „Počkej… Och, ano! Všichni.“
Pevně jsem stiskla rty, aby mi nevyklouzlo něco nevhodného. Amelia si vzala židli s rovným opěradlem, která stála vedle krbu, postavila ji vedle mě a svezla se na ni jako pytel cementu. Když se zase napřímila, spatřila jsem, že v ruce drží filetovací nůž z kuchyně. Měl skutečně ostrou čepel.
„Co jejich lidé?“ zeptal se Bill. I on se tvářil a mluvil naprosto netečně.
„Několik jich přežilo. Jedna mladá černoška jménem Rasul… pár Arliných sluhů. Společníci Cleo Babbittové zemřeli společně s ní, potom co jsem jim nabídl, aby se vzdali. Sigebert zřejmě zahynul společně s královnou.“
„Transfusia?“ Eric si svůj klub nechal naposled, protože se jen stěží dokázal přimět, aby se o něm vůbec zmínil. Nejraději bych došla až k němu a objala ho, ale Eric by to určitě neocenil. Vypadal by jako slaboch.
Victor se napil Pravé krve a v pokoji nastalo dlouhé ticho.
„Všichni tvoji lidé jsou v klubu, Ericu,“ odpověděl nakonec Victor. „Nevzdali se. Tvrdí, že to neudělají, dokud se jim neozveš. Klidně klub vypálíme. Jedné z tvých společnic − myslíme si, že je to žena − se podařilo utéct a teď zabíjí všechny mé lidi, kteří se zachovají tak hloupě a oddělí se od ostatních.“
Do toho, Pam! Sklonila jsem hlavu ve snaze utajit bezděčný úsměv. Amelia se na mě zazubila a dokonce i Eric se na kratičký okamžik zatvářil spokojeně. Billova tvář se nijak nezměnila.
„Proč jsem ze všech šerifů zůstal naživu právě já?“ zeptal se Eric. Trefná otázka.
„Protože jsi z nich nejzdatnější, nejaktivnější a nejrozumnější.“ Victor měl tuhle odpověď připravenou předem. „Ve tvém okrsku žije jeden z nejlépe vydělávajících upírů, a navíc pracuje pro tebe,“ dodal a kývl hlavou k Billovi. „Náš král by tě rád ponechal na místě, pokud mu odpřísáhneš věrnost.“
„Asi tuším, co se stane, když to odmítnu.“
„Moji lidé ve Shreveportu už mají připravené pochodně,“ opáčil Victor s veselým úsměvem. „Ve skutečnosti jsou vybavení modernějšími zbraněmi, ale chápeš, co tím myslím. A potom se samozřejmě vypořádáme s tvojí skupinkou v tomhle domě. Opravdu si potrpíš na rozmanitost, Ericu, jen co je pravda. Sledoval jsem tě sem v domnění, že ses tu sešel se svými nejlepšími upíry, a potom tě najdeme v tak podivné společnosti.“
Ani jsem se neobtěžovala naježit se. Nebylo pochyb, že jsme skutečně tvořili divnou společnost. Uvědomila jsem si i další věc − že do jejich sporu nikdo z nás neměl co mluvit. Všechno záleželo na Ericově hrdosti.
Zatímco všichni mlčeli, uvažovala jsem, jak dlouho se Eric může rozhodovat. Pokud se nepodřídí, všichni zemřeme. Přestože se mě Eric snažil přesvědčit, že jsem pro ně příliš cenná, než aby mě zabíjeli, zdálo se, že se s námi Victor hodlá vypořádat s konečnou platností. Moje „cena“ mu byla podle všeho úplně ukradená, o Ameliině ani nemluvě. I kdyby se nám ho podařilo přemoct (a Bill s Ericem by to zvládli), ostatní upíři, kteří čekali venku, by dům v mžiku podpálili, stejně jako chtěli nechat vyhořet Transfusii. A bylo by po nás. Nesměli sice bez pozvání vejít dovnitř, ale my jsme se zase jen stěží mohli dostat ven.
Zachytila jsem Ameliin pohled. Snažila se sice sedět vzpřímeně, ale mozek jí pulzoval strachy. Kdyby zavolala Copleymu, mohl by se pokusit s upíry vyjednávat, a navíc měl dost peněz, aby dosáhl svého. Pokud upíři z Las Vegas žíznili po moci natolik, že napadli Louisianu, určitě by byli ochotní přijmout úplatek výměnou za propuštění dcery tak známého boháče, jakým je Copley Carmichael. Frannie zůstane v pořádku, protože její bratr je venku. Upíři ji určitě ušetří, aby ho přinutili ke spolupráci. Victor se už zmínil, že Billovy schopnosti by se jim hodily. Ukázalo se, že jeho počítačová databáze představuje výnosný byznys. Jedinými postradatelnými osobami jsme tedy byli Eric a já.
Vzpomněla jsem si na Sama. Tak strašně ráda bych mu zavolala a aspoň krátce si s ním promluvila. Nikdy v životě bych ho ale nechtěla zatáhnout do těchhle problémů, protože by to pro něj znamenalo smrt. Zavřela jsem tedy oči a v duchu se s ním rozloučila.
Zpoza dveří se ozval podivný zvuk. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila, že vychází z tygřího hrdla. Quinn se domáhal vstoupit dovnitř.
Eric se na mě podíval a já jsem jen zavrtěla hlavou. Naše situace byla už tak dost zoufalá a já jsem do ní nemínila zamotávat ještě i Quinna. „Sookie,“ zašeptala Amelia a přitiskla ke mně ruku, ve které držela nůž.
„Ne,“ odpověděla jsem. „Nebude to k ničemu,“ dodala jsem a jen tiše doufala, že si Victor neuvědomil, co má Amelia v úmyslu.
Ericovy vytřeštěné oči se v nastalém tichu upíraly k budoucnosti a svítily v nich modré plamínky.
Náhle se stalo něco zcela nečekaného. Frannie se probudila z transu, otevřela pusu a začala křičet. Hned poté, co se jí z hradla vydral první výkřik, ozvalo se prudké zabušení na dveře. Asi o pět vteřin později se Quinn se svými dvěma a čtvrt metráku vrhl proti nim a rozštípl je. Frannie se vyškrábala na nohy, rozběhla se ke vchodu, popadla kliku a s trhnutím dveře otevřela, dřív než ji Victor stačil chytit. Minul ji jen o kousíček.
Quinn vpadl dovnitř tak zprudka, že sestru srazil k zemi. Zůstal nad ní stát a zařval na nás.
Musím uznat, že Victor ani v nejmenším nedal najevo strach. Místo toho pouze řekl: „Quinne, poslouchej mě.“
Quinn po chvíli ztichl. Těžko říct, kolik lidskosti zůstává v měňavci, když na sebe vezme zvířecí podobu. Věděla jsem, že vlkodlaci mi rozumějí. Na Quinna jsem také mluvila, potom co se proměnil v tygra, a určitě mě slyšel a chápal mě. Jakmile ale zaslechl sestřin křik, hněv se v něm rozhořel naplno. Netušil však, proti komu ho obrátit. Využila jsem chvíle, kdy se Viktor soustředil na Quinna, a vytáhla jsem z kapsy navštívenku.
Příčilo se mi použít pradědovu záchrannou kartičku tak brzy („Dědulo, miluju tě, pomoz mi!“) a nijak mě netěšilo, že ho lákám do místnosti plné upírů, ale pokud jsem ho někdy měla požádat o pomoc, pak ta chvíle nastala právě teď. Možná jsem ji odkládala příliš dlouho. V kapse kalhot od pyžama jsem měla mobil. Potajmu jsem ho vylovila, odklopila kryt a zalitovala, že jsem si jeho číslo neuložila do zrychlené volby. Sklopila jsem oči, zkontrolovala číslo a začala je namačkávat. Victor mluvil ke Quinnovi a snažil se ho přesvědčit, že Frannii nikdo neublížil.
Nevedla jsem si snad až doteď dobře? Nečekala jsem snad až do poslední chvíle, než jsem se přesvědčila, že ho skutečně potřebuju a zavolala mu? Neprojevila jsem snad tolik předvídavosti, že jsem si u sebe nechala jeho navštívenku a mobil?
Jenomže občas se stává, že všechno uděláte správně, a přesto se situace zvrtne.
Než se mobil stačil spojit s číslem volaného, natáhla se ke mně čísi ruka, vytrhla mi přístroj z ruky a mrštila jím o zeď.
„Nesmíme ho sem zavést,“ pošeptal mi Eric do ucha. „Jinak vypukne válka a všichni jí padneme za oběť.“
Zřejmě tím myslel, že jí padne za oběť on. Byla jsem si jistá, že kdyby můj praděda zahájil válku za mou záchranu, určitě by se mi nic nestalo. Teď už jsem s tím ale nemohla nic dělat, takže jsem střelila po Ericovi pohledem plným čehosi, co silně připomínalo nenávist.
„Nikdo, komu byste zavolala, by vám nepomohl,“ poznamenal samolibě Victor Madden. Hned nato však jeho sebevědomý výraz lehce ochabl, jako kdyby ho napadla možnost, na kterou předtím nepomyslel. „Pokud mi nezatajujete něco, co o vás nevím,“ dodal.
„O Sookii toho nevíte spoustu,“ ozval se Bill. „A vězte, že pro ni zemřu. Jestli jí ublížíte, zabiju vás.“ Potom obrátil tmavé oči k Ericovi. „Můžeš prohlásit totéž?“
Eric by pro mě zřejmě nezemřel, takže v soutěži s názvem „Kdo víc miluje Sookii?“ ztratil další body. V té chvíli na tom ale tolik nezáleželo. „Věz i to,“ ozval se vzápětí Eric, „že pokud se jí něco stane, dají se do pohybu síly, které si ani nedovedeš představit.“
Victor se hluboce zamyslel. „Normálně bych to považoval za plané hrozby,“ začal. „Ale z nějakého zvláštního důvodu věřím, že to myslíte vážně. Pokud ale mluvíš o tomhle tygrovi, pochybuju, že by nás kvůli ní zabil. Máme v hrsti jeho matku a sestru. Frannie je kupodivu tady, takže Quinn se nám už tak jako tak bude muset zodpovídat ze spousty věcí.“
Amelia došla k Frannii a objala ji. Chtěla Quinnovu sestru bránit a zároveň se začlenit do okruhu lidí pod jeho ochranou. Podívala se na mě a zamyslela se. Neměla bych zkusit nějaké čáry? Třeba stázové kouzlo?
Bylo od ní chytré zkusit se mnou komunikovat takhle beze slov. Rychle jsem si její nápad promyslela. Stázové kouzlo by všechno zachovalo tak, jak teď je, ale netušila jsem, jestli by dosáhlo i k upírům před domem. Kromě toho jsem pochybovala, že by se naše situace nějak zlepšila, kdyby kromě sebe zmrazila pouze všechny osoby v místnosti. Mohla určit, na koho bude kouzlo působit? Zalitovala jsem, že Amelia není telepatka jako já, ačkoliv jsem to nikomu nikdy nepřála. Za nynější situace jsem toho věděla příliš málo, takže jsem neochotně zavrtěla hlavou.
„To je neslýchané!“ prohlásil Victor. Měl zřejmě přesně načasované, kdy se má začít chovat netrpělivě. „Ericu, dál už v tom nemíním pokračovat. Tohle je moje poslední nabídka. Přijímáš fakt, že můj král obsadil Louisianu a Arkansas, nebo hodláš bojovat na život a na smrt?“
Další odmlka už byla kratší.
„Přijímám svrchovanost tvého krále,“ odpověděl Eric lhostejně.
„Bille Comptone?“ pokračoval Victor.
Bill ke mně zaletěl pohledem a jeho tmavé oči spočinuly na mé tváři. „Přijímám,“ řekl.
Tak získala Louisiana nového krále a stará vláda zmizela.